O TIBETSKÝCH FANGLIČKÁCH – ÚVAHA

 

Jiří Beránek, 7. A

 

Éra budování socialismu skončila před 15 lety. A byla to veselá doba – na každé fasádě byly připevněny dvě roury, do nichž se při stanovené příležitosti zasouvaly klacky s fanglí. Jeden (ten hezčí) reprezentoval Čechy, Moravu a Slovensko; ten druhý nesl hadr v barvě krve, coby příslibu konečného vítězství pracujícího lidu nad silami reakce a imperialismu...

Po listopadu 1989 se blýsklo i na jiné časy – povinnost vyvěšovat fangličky padla a lidu se ulevilo. Jenže ne nadlouho. Nějak se nám zastesklo, přátelé… Jak jinak si vysvětlit naprostou (ale skutečně naprostou) kokotinu, kterou dnes (jako už ostatně nějakých 13 let) vyřvává tento stát do celého světa: Zachraňme Tibet !!! Vyvěšme fangle !!! Zastavme pošlapávání lidských práv !!!

Musím se přiznat, že o Tibetu vím opravdu málo. Jde o jakousi náhorní planinu kdesi v Číně, nehostinnou a plnou šutráků. Mezi šutráky jsou natažené provázky a na nich vlají pestrobarevné praporky. Všude se potácejí vyholená (či spíše vyhulená?) individua v rudohnědých prostěradlech. Většina z nich systematicky honí plechovou káču nebo studuje hajzlpapír, namotaný na klacku. Velitel se nazývá blablatlama – narozdíl od pěšáků si cestuje po světě a nosí brejle. Jednou za čas napadne mozek mladého jedince mužského pohlaví a po zbytek jedincova života zde parazituje.

Blablatlamův kámoš se nazývá Veškrna. Společně se bojí teroristů a hlavně Číny. Upřímně řečeno se Číně nedivím: Značná část tibetské mužské populace prosedí na zemi celý boží den a zírá do blba (údajně z duchovních pohnutek), zatímco by mohla přispět k vyššímu výkonu státní ekonomiky. Čína chce přistát na Měsíci; ale s tímhle bordelem v lůně…

Na druhé straně mi Tibet až tak špatný nepřipadá: V naší malé zemi totiž vegetuje několik set tisíc entit, které protestují proti úplně všemu a hrozí nám hromadným exodem. Proč tedy ne do Tibetu? Bylo by to pravým požehnáním pro nás a Číně by to určitě nevadilo (pár nemakačenků navíc už by ji nezabilo – bylo by to spíš naopak), a utečenci by z toho vyždímali maximum: Prostě by se připojili k meditující mase a jejich nejhorší osud – práce – by je obloukem minul. Vidím v tom i moment výchovný: Kamenitou poušť nelze vybydlet, čórka nemá smysl (kdo by se táhl s blbou plechovou káčou do sběrny, vzdálené několik tisíc kilometrů). A životní úroveň je tu dle jejich gusta – špína, bordel, to je přece to pravé ořechové. Samice by mohly po vzoru místních sundat spodní prádlo a chcát do šutrů přímo v sukni… No není to bezva nápad? Možná by mi pak nevadilo ani vyvěšování tibetské vlajky. Z vděčnosti.